Jmenuji se Simona Riedlová. Je mi 27 let. Před deseti lety jsem udělala krok špatným směrem. S kamarádkami jsme vylezly na vagón odstavený ve vlakovém depu. Ani nás nenapadlo, jaké nebezpečí nám hrozí. Chtěly jsme si dát jen cigáro, posedět a pořídit pár fotek. Vždy jsem byla zvědavá, tak jsem se chtěla podívat, jestli je poklop na vagónu otevřený. A potom…
Potom, už si nic nepamatuji, záchranku, vrtulník, snahu záchranářů mě udržet při životě. Když jsem se probrala, nevěděla jsem, kdo jsem, co se stalo. Jen podle pípání přístrojů mi došlo, že jsem v nemocnici. Hrozná žízeň, neschopnost se přes lavinu obvazů se pohnout, byla mi příšerná zima ze šoku, který moje tělo dostalo. Když přišla moje mamča, neměla jsem ponětí, kdo to je, jen to, že ji mám moc ráda. Postupně se paměť vracela, rodina mi musela spoustu věcí vyprávět, abych si vzpomněla. Cítila jsem se celkem dobře, pod léky jsem neměla bolesti a také jsem nevěděla, jak moc jsem tímto činem změnila svůj život. Přišla ta chvíle, kdy jsem se to dověděla…. Skalpovaná hlava, takže už žádné vlasy, přišla jsem i o ucho a celé mé tělo je pokryto hlubokými jizvami. Chtěla jsem to vzdát. „Copak takhle můžu žít? Jsem ošklivá. Zničila jsem si život.“ Říkala jsem si v nekonečně dlouhých osamělých nocích.
Plakala jsem, často, do chvíle, než mi došlo, že tohle není moje slabina. Můžu díky tomu být silnější, jsou to zkušenosti. Pláč, sebelítost, to k ničemu nevede. Já chci žít, chci mít radost ze života, z toho, že jsem to přežila. Nikdy na nic nejste sami, kolem Vás jsou lidé, kteří Vám pomůžou se z toho dostat, stačí jen otevřít oči a najdete je. Vzala jsem zbytky sil a začala bojovat. „ Já nejsem chudinka, dokážu to!“ Opakovala jsem si přes slzy při fyzioterapiích, které jsem nesnášela, při převazech kdy mi tekly bolestí. Každý den, ač byl dlouhý jako celý měsíc jsem věděla, že to dokážu. A dokázala. Vše zlé jednou skončí a místo toho nastoupí to dobré. Jsou lidé, kteří Vás milují a milovat budou a to proto, co jste prožili, že se nevzdáváte. Najdete si práci, kterou budete milovat, bude Vás bavit a naplňovat, budete se posouvat dál, budete lepší, než jste byli před tím. Popáleninami život nekončí, jizvy jsou jen vzpomínka na to, že jste bojovali a zvítězili.
Simona Riedlová
